Kamila in Wonderland

V posledních dnech se ve mně rozhostil takový vnitřní klid. Po mnoha a mnoha hodinách vybírání, nakupování a montování jsme zařídili byt do relativně obyvatelného stavu, zařídili jsme si telefonní čísla, bankovní účty a objednali připojení internetu a televize. Najednou jsme počátkem tohoto týdne mohli vydechnout. Já si v tomto mírumilovném stavu konečně mohla vybrat nový notebook, protože ten starý má prasklý kloub, kterým je monitor přichycen k počítači, a tak by se při pokusu o složení rozlomil vejpůl – což není u přenosného zařízení zrovna žádaná vlastnost. Mimochodem, stěhovala jsem ho otevřený v krabici, obložený deskovými hrami. Ale takhle to dlouhodobě nejde. Tedy, vybrala jsem notebook a druhý den jsem si řekla, že odškrtám dlouho odkládané položky z to-do listů.

Komunikace s úřadem práce, kde jsem přihlášená, a který za mě momentálně platí zdravotní pojištění, proběhla v klidu, relativně rychle a bez komplikací. Další položku bylo „zjistit, jak je to se stěhováním auta do Rakouska“. Usoudila jsem, že už jsme tu měsíc a že už je tedy na čase, zjistit, jak to s motorovými vozidly v EU je. Můj „wild guess“ byl, že v rámci propojení států EU a volnému pohybu osob je úplně jedno, kde se auto momentálně nachází. No, trošku jsem unii přecenila. 32 dní po podpisu nájemní smlouvy jsem zjistila, že limit pro registraci auta v Rakousku je 30 dní po přivezení auta do země. Při nedodržení termínu hrozí pokuta 2-3 000 (slovy dva až tři tisíce) euro. Zároveň lze lhůtu prodloužit na 60 dní při závažném důvodu, proč majitel vozu nemohl dodržet třicetidenní lhůtu. Tak snad důvod, že majitelka je debil a neumí si zjistit základní informace o zemi, kam se stěhuje, bude dostatečně závažný. Protože si dokážu představit lepší způsob jak utratit tři tisíce euro.

Náležitosti pro registraci auta jsou podobné jako u nás. Akorát je tam přihozených pár daní navíc. Až to budeme mít za sebou, vytvořím podrobný návod, protože na českém webu na to téma skoro nic není (kromě jednoho velmi plašícího a strašícího manuálu, ze kterého mě hned zkraje málem trefil šlak). Alternativou jsou vládní weby v němčině, ale dobře si pamatuju, že při převodu auta na mě jsem nerozuměla pokynům ani česky, natož teď v mém třetím jazyce. Se vším nám naštěstí poradily milá paní v přihlašovacím úřadě a milá pojišťovací makléřka, kterou nám ta první milá paní hbitě zavolala. Ve zkratce to zatím vypadá, že potřebujeme potvrzení o pobytu (to jediné už mám), pojištění odpovědnosti – totéž, co naše povinné ručení, akorát v rámci místního člověk ještě zaplatí jakousi silniční daň. Dále na finančním úřadu zaplatíme další daň, kterou chápeme jako daň z pohonných hmot, protože se počítá ze spotřeby auta a na závěr místní STK (německy TÜV, rakousky Pickerl).

Člověk se musí smát (se slzami v očích), jaký byl naivní idiot, když myslel, že teď nechal auto těsně před stěhováním kompletně opravit a dodělat českou technickou, aby nemusel jezdit v květnu do Čech, až mu STK skončí! Na druhou stranu, pořád lepší, než auto dávat do latě v Rakousku.

Registrace auta v Österreichu je vpravdě kšeft za hubičku. Povinné ručení na naše auto 600-700 euro, ta silniční daň 400 euro. Kolik je ta druhá daň, takzvaná NoVA, radši ještě nevím. Musím si nechat nějaké infarkty na zítra. Cenu technické taky radši ještě nevíme, ale od Wüstenrotu dostaneme prý slevu. Pak s tím vším poběžíme na Zulassungsstelle za tou milou paní, která provádí registrace, a budeme doufat, že bude nadále milá a odpustí nám 3000 euro. Následně nám snad  dá nový „technický průkaz“ a rakouskou SPZ, resp. Kfz.-Kennzeichen.

Ale protože na posraného i búda spadne, uprostřed hledání nejvýhodnější pojišťovny pro naše povinné ručení mi napsal Amazon, že zaznamenal podezřelé chování na mém účtu, a tak mi pro jistotu účet resetoval a všechny aktuální objednávky stornoval. Snad sis nemyslela, že zítra budeš mít počítač? Že budeš moct zase normálně fungovat se strojem, který se dá přenášet? I když sis připlatila za prémiové rychlé doručení? Ha, ha. A bylo to. Po deseti neúspěšných pokusech o obnovu hesla se Amazon umoudřil a pustil mě na můj účet, kde jsem si ověřila, že skutečně žádné objednávky nemám. Následovalo horečné hledání, jestli bych mohla koupit vysněný stroj jinde než u těch neschopných vydřiduchů, ale jinde jej měli buď o 200 euro dráž, nebo pro jistotu vůbec. A tak jsem se staženým ocasem přilezla zpátky k Amazonu a objednala to znovu u nich. Však se zas tak nic moc nemůže stát. Maximálně, když mi tu objednávku stornují ještě jednou, jim zapálím sklad.